Také jsem si myslela, že…
Možná se díváte na moje fotky z hor, z kola nebo z bazénu a říkáte si: „Té se to mluví…“
Jenže moje cesta nebyla vždycky o energii, pohybu a radosti ze života.
I já jsem zažila období, kdy moje tělo i psychika řekly DOST. Období strachu, vyčerpání a panických atak, které mě několikrát dostaly až do nemocnice. Najednou jsem zjistila, že nestačí jen zatnout zuby a fungovat dál.
Začala jsem hledat cestu zpátky k sobě.
Postupně jsem objevovala, jak obrovskou roli hraje způsob:
- jakým dýcháme
- jak se hýbeme
- co svému tělu dodáváme
- jak odpočíváme
- co se odehrává v naší hlavě - tedy i jak spíme
Nebyla to jedna zázračná změna ze dne na den. Byly to malé kroky, které jsem začala dělat každý den.
- funkční dýchání
- pohyb
- otužování
- péče o tělo
- kvalitní výživa
- práce s myslí
- A hlavně rozhodnutí, že věk pro mě nebude důvodem přestat být aktivní a zvídavá.
Dnes jsem žena 60+, která chodí po horách, jezdí na kole, plave, cvičí, učí se nové věci, podniká a pořád má před sebou další sny.
Ne proto, že bych měla dokonalé zdraví a už vůbec ne život bez překážek.
Ale proto, že jsem pochopila jednu důležitou věc:
O svoji energii, vitalitu a radost ze života můžeme (spíš bych napsala -musíme - ale nemám to slovo ráda, jako asi většina z nás) pečovat v každém věku.
A právě tohle dnes předávám dál ženám, které možná cítí, že jim energie ubývá, tělo už nereaguje jako ve třiceti a ony začínají přemýšlet, jestli se s tím prostě musí smířit.
A já říkám, volám i přímo křičím, že nemusí!
Nemůžeme zastavit čas. Můžeme ale velmi ovlivnit, jak budeme svoje další roky žít.
A jestli vás moje cesta inspiruje k tomu udělat první malý krok pro sebe, pak má smysl ji sdílet.