Mně se představa pracovat on-line moc líbila už dávno. Základy jsem získala ve firmách mých synů "ajťáků" a posléze jsme s partnerem založili s.r.o. a velký e-shop se sportovním oblečením a vybavením, kde jsme měli v nabídce 10 000 položek.
Řeknu vám, že to nebyla vůbec žádná legrace. Kolik jsme se toho museli naučit a zvládnout, kolik úsilí, času a peněz do projektu vložit...
Proto jsem posléze téměř podezřívala vesmír, že mě té neskutečné fušky chtěl zbavit a ukončit to. Jak? Na lyžích jsem si zlomila páteř (ne vlastní vinou) a najednou den ze dne jsem zůstala upoutána v nemocnici jen na lůžko a jediný pohyb, který jsem mohla provádět, bylo otočit hlavu a napít se ze slánky vody, kterou mi ovšem někdo musel podat...
Nebylo to pro mě vůbec lehké období, protože můj doslova "nemohoucí stav" po mnoho týdnů přinesl samozřejmě spoustu situací k řešení a já nemohla nic. A hlavně pro střelce a člověka, který neskutečně miluje pohyb a svobodu, to bylo fakt za trest.
Až jsem se dost vybrečela, řekla jsem si - tak jo. Mám 2 možnosti - buď budu stále brečet a litovat se nebo to zkusím vzít za jiný konec, jako tvůrce nové reality.
A tak jsem se pustila do jednoho on-line projektu, který si mě přitáhl a kde jsem byla, troufnu si říct, i docela úspěšná. Projekt pro mě krásně fungoval 7 let... No, i to se v životě stává, že ne vše vyjde, jak si plánujeme a je zřejmě třeba se posunout a učit se dál...
Po odchodu z tohoto projektu, jsem se, přiznám, trochu hledala, ale vždy jsem se pohybovala tam, kde byla nějaká souvislost se zdravím.
Protože ale stále "pracuji i na sobě", jsem docela vnímavá k energiím a hodnotám, které za projekty jsou.
V loňském roce jsem díky Podnikatelskému klubu poznala nádherný projekt s úžasnou energií a hodnotami, které se mnou skutečně rezonují a ladí. A protože už se dokážu daleko více řídit srdcem, věděla jsem, že tady se mi líbí a tady chci tvořit.
A možná i inspirovat ženy, které už taky mají dost volného času po odchodu dětí z domu, jejichž hlavním zájmem není sledovat seriály a koukat z okna. A taky mají rády výzvy a nechtějí se spoléhat jen na peníze od státu za pár let... A to kdo ví, zda-li vůbec nějaké budou, že?