Síla vděčnosti

Dnes dopoledne, kdy jsem předpokládala, že na cyklostezce v okolí přehrady Harty nebude nijak narváno lidmi, jsem vyrazila s parťačkou Vendulkou na náš milovaný Nordic Walking. Je s ní mega sranda a tak si to fakt vždy moc, moc užívám.

Manžel Vendulky je mým trenérem NW, ale ten byl v práci, tak jsme vyrazily spolu. A musím říct, že jsem byla zcela sobecky ráda, že je v práci, protože při nařízení vlády, že mají chodit jen 2 lidé pospolu, bych byla já ta, která má smůlu a šla by zase sama.

Popravdě nepatřím k těm, kdo si stále na něco a někoho stěžují, nicméně ta několikatýdenní samota není právě něco, co by mi po skončení stavu nouze nějak zvlášť chybělo.

Mám spoustu koníčků a zájmů, kterým se mohu věnovat i nyní, kdy jsem sama doma, ale přece jen ty sociální kontakty mají docela velkou váhu v mém životě, jak se nyní přesvědčuji.

V této době víc, než kdy jindy, se snažím soustředit na to, abych měla myšlenky pokud možno nastaveny pozitivním směrem. Protože na co zaměřujeme pozornost, to roste. A tak pokaždé, když se přistihnu, že myslím na něco, co nechci v mém životě podporovat, okamžitě přehodím myšlenkovou vyhýbku. A věřte mi, že i pocítím okamžitou úlevu a krásnější pocity.

S tímto zaměřením pozornosti velmi úzce souvisí to, s kým se stýkám, koho pouštím do svého života.... Je pravdou, že v jakkoliv nelehké době se odkrývají pravé tváře lidí a tohle se děje i teď.

Mnohdy mě překvapí, kolik lidí se chová nezodpovědně nebo sobecky, případně neustále kritizují vládu, novináře, nařízení, prezidenta…. prostě cokoli, co lze.

A já si uvědomila s ještě větší silou to, jak moc je důležité si vybírat přátele a kamarády, spolupracovníky a vůbec lidi, se kterými se chci stýkat, anebo nyní si povídat po telefonu.

A taky mi došlo, kolik báječných lidí mám ve svém životě… děti, rodinu, přátele…

Kolik skvělých kamarádek a kamarádů mi věnuje svůj čas, pozitivní krásnou energii. Nyní mnohem, mnohem víc, než kdy jindy, jsem za to opravdu hodně vděčná.

Těch věcí, za které jsem v životě vděčná, je skutečně hodně. Až tak moc, že jsem se jednoho dne rozhodla si je začít zapisovat. A najednou jsem zjistila, že jsem denně tak moc vděčná i za docela obyčejné věci a že mi pomyšlení na ně dělá moc dobře na duši.

Až jsem si jednoho dne pořídila tzv. Deník vděčnosti, kam si denně vděčnosti zapisuji. Přitom jsem zjistila, že si daleko více všímám toho, jaké až snad zázraky se mi denně v životě dějí. Mnohdy jsou to jen drobnosti, ale z nich se skládají ty krásné dny, týdny a měsíce. Ne z velkých věcí, ale z prožívaných chvilek štěstí tady a teď.

A ještě za jednu věc jsem neskutečně vděčná… Žijeme nyní v době nejistoty, mnoho lidí přišlo o práci, mnoho podnikatelů má problémy téměř existenční.

A já mohu nadále pracovat on-line, jako již několik let a vybírat si právě to, kdy budu během dne pracovat a s kým a jak budu pracovat. A v tomto cítím obrovskou svobodu i v době velkého omezení.