…znáte to, že? Pokud ne, dokončím – tak po celý rok.
A protože se moc ráda hýbu, s vděkem jsem se přidala k ostatním krásným bláznům, se kterými jsem poslední den roku byla oslavit v pravé poledne výstupem na Prašivou. 🙂
Sice to řádně klouzalo a pro ty z nás, kdo to podcenil a zapoměl nesmeky doma, byl neskutečně klouzavý sníh, neustále smáčený deštěm, dost výzva. 🙂
Ale zvládli jsme to, nahoře si zapálili prskavky, otevřeli šampíčko a všichni si popřáli.. 🙂
Cesta dolů už byla lepší, ikdyž stále pro někoho klouzačka prvního stupně, já jsem to s holemi zvládla ve zdraví. Pak jsme si dali oběd v minipivovárku Kohutka a mašírovali několik kilometrů zpět na vlak. Domů jsme se dostali již za tmy, ale já osobně s bezva pocitem, že jsem se viděla a pokecala s úžasnými kamarády, celý den byla na čerstvém horském vzduchu a udělala zároveň něco pro své tělo. 🙂
A rovnou jsme se domluvili, že na Nový rok vyrazíme na vyjížďku na kolobce.
Novoroční výzva „Celý rok jak v lednu, prvního a v jednu …BO KOLOBKA“ byla přesně pro mě. Sešli jsme se s ostatními, kteří rovněž nebyli zničení po oslavách silvestrovské noci a jeli se trošku provětrat. Po slavnostním obědě, v mém případě velmi lehkém, se vydali na spanilou jízdu po okolí Poruby. Přitom pokecali, vyvětrali se a za hoďku a půl jsme byli všichni nádherně malinko unaveni a připraveni si užít doma klidu a pohody v poslední nepracovní den. 🙂