V červnu tohoto roku jsem byla na jedné opravdu skvělé akci o zdravém životním stylu a tam jsem týden poslouchala z úst lékaře, jak je to ve skutečnosti se zakyselením našeho těla stravou a hluboce jsem se nad sebou zamyslela. 🙂
Také jsem celý týden byla na výtečné veganské stravě a cítila na vlastní kůži, jak dobře mi dělá a jak moc mi chutná…
A co je pro mě hodně důležité, pochopila jsem několik zásad, které vedou ke skutečně zdravějšímu žití:
A jakmile jsem začala dodržovat tyto zásady a jedla pouze rostlinnou stravu, cítila jsem, že i trávení a vyměšování se naprosto zdokonalilo… A cítila jsem se lehká i po jídle, žádný beton v žaludku a děsná únava... Znáte to taky, že?
Popravdě, já nikdy maso neměla moc ráda a docela jsem se mu vyhýbala. A když začaly zaplavovat internet i některé opravdu nehezké obrázky toho, jak hrozivým způsobem je se zvířaty zacházeno, přestalo mi chutnat úplně.
Navíc – a to je pro mě hodně podstatné – jsem začala i krásně hubnout. Ono v mém „elegantním věku“ 🙂 to už začíná být trošku boj…
Od konce června mám dole 6 kg a pokračuju dál. Ale pravdou je, že jsem přestala i večeřet, takže jím v podstatě pouze snídani a oběd a tím pádem držím přerušovaný půst. A díky tomu ozdravuju své tělo ještě více.
Trávicí orgány – a nejen ony – si mohou odpočinout, nevystavuju slinivku věčnému vylučování inzulinu… a užívám si i mnoho dalších zdravotních benefitů, které s sebou nese přerušovaný půst.
Ale o tom se rozepíšu podrobněji zase někdy příště.
A opravdu nemám do rána hlad, protože buňky jsou dostatečně zasyceny skutečným jídlem a ne nějakými výrobky, plnými chemie.
Pravdou ale je, že mi navíc velmi pomáhají zelené potraviny od firmy Green Ways, které mi doporučila kamarádka a které mě zachránily před dost nepříjemnými následky boreliozy, kdy jsem kolikrát neměla sílu ani zvednout ruku a učesat se…
Já neříkám, že tento způsob stravování považuji za nějaké dogma a že takto budu jíst do konce života. Ikdyž i to je možné. 🙂
Ale rozhodně jsem zastáncem myšlenky, že nikdo nemůže nikomu říkat, co by měl jíst. Neboť každému vyhovuje naprosto něco jiného.
A já vnímám, že naším úkolem je se naučit poslouchat svoje tělo a přijít si sami na to, co právě nám vyhovuje.
A jak se to daří vám? Umíte už poslouchat svoje tělo?