Z velkoměsta do klidu hor... | ŠŤASTNÁ JANA

Z velkoměsta do klidu hor…

Poslední 2 roky jsem si užívala velkoměsta a jeho výhod. Potkávala hodně lidí, mohla během chvilky cokoli zařídit, vyřídit, nakoupit, zajít do kina, do divadla, na výstavu, kurz, či přednášku. A zpočátku si říkala, jak je tohle pohodlí skvělé.

Přestože všude bylo v podstatě kousek i pěšky a následně MHD, přesto jsem začala více a více jezdit svým krásným novým autem. Dělalo mi to radost. Fakt velkou…

Ale pak se mi jednoho dne začal vkrádat vnitřní pocit, že tohle mě nějak přestává dělat šťastnou…. Že se najednou i hýbu mnohem méně….Že jsem málo v lese, v přírodě, v klidu….

Protože kamkoli jsem se pohla, všude bylo plno lidí, hluku, aut, blikající billboardy….  A já si najednou uvědomila, že takto už opravdu dál žít nechci…

A tak jsem si uvařila doma dobré kafíčko a udělala si krásnou hodinku sama se sebou, se svou duší. A ptala se sama sebe – “Tak dobře, tohle se ti nelíbí a co se ti teda líbí? Co si přeješ? Po čem tvé srdce touží?”

A jako zázrakem mi začaly přilétat myšlenky, které jsem v první chvíli ani nestačila zpracovat.

Nicmémě jednoznačně jsem pochopila, že ve městě už dál pobývat nechci. Myslím trvale…

A tak jsem se rozhodla jít do malého městečka v horách, kde nějaký ten rok už bydlí i část mé milované rodiny, vnoučátka….

Přiznám se, že ten proces přesídlení nebyl pro mě tentokrát vůbec jednoduchý, přesto jsem to s pomocí přátel a rodiny zvládla a nyní již píšu tyto řádky z mého nového působiště. A je mi tu moc fajn.

Mimochodem, když jsem se bavila s paní za přepážkou, kde jsem si byla odhlásit energie, řekla, že mi závidí… Že by taky hned šla bydlet někam na samotu nejlépe. A na můj dotaz, proč to teda neudělá, mi řekla, že kvůli práci.

A já si v tom okamžiku uvědomila, jak moc jsem vděčná za to, že já mohu pracovat odkudkoli, tedy i z hor, pokud je tam připojení na internet.

Probleskly mi hlavou i ty okamžiky, kdy jsem se vše kolem on-line podnikání učila a mnohokrát brečela bezradností, ale protože jsem si moc přála jít cestou svobody, učila a vlastně i stále se učím nové a nové věci. A hlavně ty, které mě baví, zajímají a těší.

Takže sečteno a podtrženo – co mi mé přesídlení z velkoměsta přineslo?

  • klid a pohodu
  • čerstvý vzduch
  • mnohem snadnější dostupnost lesa, hor a pohybu
  • uvědomění si pocitu svobody
  • moci pracovat kde a tehdy, kdy já chci….

A to je pro mě obrovská satisfakce a jsem moc ráda, že jsem tuto docela velkou změnu uskutečnila.

Také toužíte po změně? Nebojte se toho. A kdybych vám mohla na té vaší cestě malinko pomoci, zde je mail přímo na mě – jana@stastnajana.cz.