Můj příběh s panickými atakami

Dnes jdu s kůží na trh… A bude to tentokrát delší…

Musím vám říct, že se mi tento post vůbec nechtěl psát. Je to přece jen soukromé a velmi křehké téma.

Nicméně jsem se k tomuto kroku rozhodla proto, že vidím kolem sebe stále více a více lidí, kteří, stejně jako já, najednou zjistili, že trpí panickými atakami, byť je v životě nenapadlo, že něco takového je může potkat…

Ano, tohle téma je v naší společnosti stále docela tabuizováno a já se domnívám, že zbytečně.

Člověk si pak o sobě myslí, že to tak má jen on, neumí si ty stavy vůbec vysvětlit, nechce o nich mluvit a domnívá se, že je snad blázen…

A jak to bylo se mnou?

Moje duše si asi vybrala v tomto životě tolik velmi těžkých a náročných situací, které by snad položily i slona…

Nebudu je určitě vyjmenovávat tady, i když v eBooku o nich píšu docela podrobně. Jen naznačím, že můj dospělý život po krásném dětství, plném lásky a sportu, začal v mých 21 letech docela padat na hubu, kdy mi rok a půl po svatbě lékaři oznámili, že je můj milovaný manžel těžce nemocný a zemře…

A stalo se tak po 4,5 letech neskutečného utrpení. Bylo mi 26 let, měla jsem 2 maličké děti a najednou zůstala sama…

A kdy to všechno začalo?

Šmatlu už po tom světě docela dlouho, takže nebudu popisovat další životní kotrmelce, ale posunu se k tomu, kdy se panické ataky objevily.

Bylo to v době covidu, kdy jsem si v té době, kdy jsem po rozchodu žila sama, zlomila páteř. Nemohla jsem zpočátku nic dělat, jen ležet a o samotě koukat do stropu. Napřed v nemocnici, pak doma v korzetu mnoho týdnů…

Pro mě, jako extroverta, to bylo velmi těžké období a projevilo se to…

Až tak moc, že mi syn jednoho dne musel volat „Rychlou“ a já vůbec nechápala, co se to se mnou, vždy zdravou osobou, děje…

Dnes už jsem na tom úplně jinak. Panickými atakami téměř netrpím, jen občas se ozve jakoby zdálky ona známá předzvěst, ale já už vím, jak na ni. Za poslední rok se projevila ataka pouze jednou silněji při cestě vlakem.

Zpočátku jsem málem podlehla známé panice – co budu dělat, je mi hrozně zle a jedeme tady někde v lese, nikdo mě nezachrání apod…

Znáte to taky, že?

Ale pak jsem si řekla – klid, Jano, tohle přece znáš a zvládneš to.

A začala jsem správně dýchat, přiměla se ke klidu myšlenkou, že přece vím, že neumřu a nic se mi nestane a postupně se vše zklidnilo…

Měla jsem obrovskou radost, protože to bylo úžasné potvrzení toho, že už panickou ataku umím zvládnout sama a tak, že ani nikdo ve vlaku na mě nic nepoznal.

Byl to ale pro mě zároveň zdvižený prst v tom smyslu, že jsem si uvědomila, že jsem si poslední dobou hodně nakládala a že to pro mé tělo a hlavně duši není vůbec dobré.

A fakt jsem zklidnila a rozhodla se dělat už jen to, co sama uznám za vhodné a ať si o tom okolí myslí cokoliv.

Rozhodla jsem se napsat o tom eBook

Proto jsem se rozhodla napsat eBook o tom, co jsem vše nastudovala, vyzkoušela a nakonec zjistila, že jsem našla skvělý způsob, jak se zase dostat do klidu.

A můj každodenní život se zase vrátil do klidu a pohody, bez neustálého strachu, kdy se onen nezvaný host, panická ataka, zase objeví.

Pokud by vás to zajímalo, přidávám odkaz.