Chci žít v souladu s mojí duší

Ač se to může zdát k nevíře, to, jaké oblečení nosím, má ohromný vliv na to, jakou energii vysílám světu a jaké lidi a události k sobě přitahuju. 🙂
A protože vím, že rok psa je mazec, dala jsem si před začátkem roku jeden z cílů, že se zaměřím na to, abych si vše ujasnila a nastavila i v oblasti stylu…
A objevit i to, v čem jsem výjimečná, v čem se liším od ostatních, co je mojí přirozeností…
…Není to ale pro mě úplně nové téma. Byla jsem před několika lety na semináři Táni Havlíčkové – Oblékám svou duši. Už tehdy mi moc pomohlo pochopení skutečnosti, že jsme každý jiný a nepotřebujeme se snažit někomu podobat..
Ale byla jsem v situaci, kdy jsem měla plnou skříň hader a vždy bezmocně stála před ní s tou milionkrát opakovanou větou, kterou milují zejména muži – Nemám co na sebe. 🙂
Znáte to?
Táňa mi tehdy hodně otevřela oči i v tom, že je nesmírně důležité si uvědomit, jak jsme to měli v dětství doma. Jací byli naši rodiče, takové nás asi chtěli mít a podle toho nás oblékali.
Pamatuju si velmi dobře, jak mě, holku, která furt někde lezla u babičky po stromech a lítala s klukama, nutila nosit každou neděli na návštěvu k tetě nebo babičce sněhově bílé punčocháčky a šatičky a já šílela bezmocným vnitřním vztekem.
Jenže co jako dítě nadělám, že? Maminka byla elegantní a vždy upravená dáma kozorožka a tak moc nemohla pochopit, proč já, ohnivý střelec, mám stále špinavá kolena a neustále mi připomínala, abych se neušpinila a abych způsobně seděla a stála…
Já, dítko s ďáblem v těle. 🙂
Vím, že to maminka myslela dobře, ale tak nějak už v dětství jsem musela zašlapat moji přirozenou potřebu duše – mít oblečení především praktické a sloužící mě, ne já jemu. A samozřejmě ale může být hezké. 🙂
Později mi jedna profesorka na Pajdáku před celou třídou opakovaně vytýkala, že nosím stále rifle apod… Asi je jasné, že mé sebevědomí kleslo, přestože jsem tehdy byla velmi úspěšná ve sportu a psalo se o mě i v novinách, několikrát jsem byla v televizi, na bod mrazu. 🙁
A od té doby jsem se v tom stylu doslova plácala.
Líbil se mi nějaký modní kousek – koupila jsem si ho. Pak se mi líbil další, opět putoval ke mě do skříně.
Ale vůbec, ale fakt vůbec jsem si neuvědomovala, že k sobě absolutně neladí. A že skutečně vysílám chaos a ne moji přirozenost.
Takže se vrátím k začátku letošního roku.
Sedla jsem, přečetla knihu od Táni Móda a duše, sjela do posledního písmenka její weby, koupila si moudrou šatnu a – konečně se mi rozsvítilo. JSEM SPORTOVNÍ KAMARÁDKA jak vyšitá. Uffff. 🙂 Neskutečně se mi ulevilo.
Už nemusím napodobovat mé nádherně elegantní a ležérní kamarádky, ale mohu být sama sebou.
Je v pořádku, že nemám ráda vysoké podpatky a překáží mi šperky.
Mám totiž obrovské množství energie, jsem stále v pohybu a fakt nesnesu, aby mě cokoli brzdilo.
A protože jsem našla i svoji lásku v oblasti práce a podnikání, jsem nesmírně vděčná, že už díky Táně vím, co si obléknout i byznysového a cítit se přitom sama sebou, přirozeně sebevědomě a v pohodě. 🙂
Pokud se v tomto tématu trošku vidíte i vy, dovoluji si vám doporučit – začněte s něčím, co Táňa učí. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že tolik úlevy, radosti a hlubokého pocitu štěstí jsem ani v největších fantaziích nečekala. Kvůli blbých hader. 🙂
Obrovsky to stojí za to věnovat tématu oblečení tu energii. Protože to přece děláme každý den. 🙂
Moc vám přeju, abyste se i vy, ostatní ženy,  našly a zjistily, co vaše duše skutečně chce a po čem volá. A vyhověly jí. Ve všech oblastech.
To je dle mě to nejdůležitější v našem radostném žití a bytí.

Test vašeho stylu si uděláte kliknutím sem!