Druhý dech - 4 pilíře vitality

Když mi lékařka řekla, že zlomenina páteře byla jen pár milimetrů od míchy, svět se na chvíli přestal točit. Hlavou mi proběhlo: „Tak tohle by mi ještě chybělo…“

Ticho doma. A ticho uvnitř.
Ve stejném období se můj domov ztišil – děti odešly z domova, manžel za jinou ženou a já zůstala v prázdném bytě. A teď navíc na lůžku, s brčkem a stropem jako jediným výhledem.
Pro člověka, který celoživotně sportoval, to byla zkouška na všech frontách.

Slzy, strach… a rozhodnutí
Plakala jsem. Přiznávám. A pak přišlo jedno pevné rozhodnutí: „Tohle nedopustím. Udělám vše pro to, abych byla znovu zdravá a šťastná.“
Vzpomněla jsem si na příběh Clemense Kubyho – dodal mi naději, že lidská vůle a práce uvnitř nás má ohromnou sílu.

Malé kroky z postele
Začala jsem mentálně pracovat – každý den chvilku. Dýchat vědomě. Vybavovat si všechna moudra, techniky a drobné postupy, které jsem roky sbírala.
Děti za mnou jezdily a jejich podpora byla obrovská. Přesto byly dny, kdy mi zůstával jen vděk za to „cítím nohy“ – a víra, že sezase  postavím.

Když se v hlavě narodí plán
V té velké samotě se zrodila myšlenka, jak vyzrát na prázdné hnízdo. Viděla jsem se na koloběžce, na kole, ve vodě – jak se směju, skáču přes kaluže a zase žiju.
Ten obraz jsem si držela každý den. A jednoho dne už to nebyl jen obraz.

Návrat do života
Krok po kroku. Jemně. Bez přepínání.
Dnes znovu sportuju pro radost, spím klidněji a cítím vděčnost za každý den.
Ne proto, že by život přestal být náročný, ale proto, že znám cestu, jak se k sobě vracet.

Proč vznikl „Druhý dech“
Zjistila jsem, že takových tichých příběhů je kolem nás hodně. Proto jsem sepsala a poskládala vše, co mi opravdu pomohlo – do jednoduchého systému 4 pilířů.
Nejsou to výkony. Jsou to jemné kroky: dech, laskavý pohyb, práce s myslí a spánek. Inspirace, ne doporučení.
Z toho vznikl minikurz „Druhý dech: 4 pilíře vitality pro ženy 55+“.

Jemná pozvánka
Pokud je ti to blízké a dozrává v tobě chuť začít znovu, pojď to zkusit jemně.
7 dní. 10–20 minut denně. Krok po kroku, bez tlaku na výkon – tak, jak to cítíš.